ZDROJE PRO PRŮMYSL

Cesta českých podniků směrem k uhlíkové neutralitě

Uhlíková neutralita je pojem, který se v českém businessu objevuje čím dál častěji. Klimatická změna představuje jeden z největších globálních problémů dneška a lidský vliv na tuto změnu byl jednoznačně prokázán. Emise skleníkových plynů z „byznys sféry“ přispívají ke zhoršování situace. Vlády, podniky a města proto celosvětově přijímají opatření ke snižování emisí skleníkových plynů, které jsou prokazatelně hlavní příčinou změny klimatu.

Autor: Alena Nováková

Pro mnohé společnosti je cesta k uhlíkové neutralitě součástí nastaveného trendu směrem k udržitelnosti, bez ohledu na přijímané regulace ze strany Evropské unie. Hybatelem této změny mohou být zákazníci, kteří sledují „zelenost“ obchodníka, od kterého si kupují zboží. Na druhou stranu, pro většinu společností v České republice je nastolený trend velmi drahým problémem, před jehož řešením zatím vyčkávají a přešlapují. Důvodem může být kromě finanční náročnosti i relativně málo informací ohledně toho, jak svou uhlíkovou stopu zjistit a jakým způsobem ji lze snižovat.

V tomto článku se pokusím stručně představit problematiku a její základní pojmy a legislativní rámec, ve kterém se pohybujeme, a také uvést pozitivní příklady - jednou ze společností, která oznámila ke konci roku 2020 uhlíkovou neutralitu je závod Škoda Auto Vrchlabí. Na české i globální úrovni se k uhlíkové neutralitě přihlásila také společnost Bosch.

Autoritou, která se tématu v ČR dlouhodobě a aktivně věnuje je nezisková společnost CI2, která je i oficiálním odborným partnerem CDP pro Českou republiku. CDP (dříve Carbon Disclosure Project) je nezávislá organizace, která po celém světě pomáhá největším a vedoucím společnostem ve svých oborech sledovat a publikovat informace o vlivu na životní prostředí, zejména pak se zaměřením na ochranu klimatu. CI2 je také autorem české metodiky pro stanovení uhlíkové stopy podniku.

Uhlíková stopa je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Uhlíková stopa je (obdobně jako ekologická stopa) nepřímým ukazatelem spotřeby energií, výrobků a služeb. Měří množství skleníkových plynů, které odpovídají určité aktivitě či výrobku. Uhlíkovou stopu je možné stanovit na různých úrovních – národní, městské, individuální, či na úrovni podniku a výrobku.

Uhlíková stopa podniku (Company Carbon Footprint)

stanovuje množství skleníkových plynů, které odpovídají výrobní činnosti daného podniku a je vyjádřená v ekvivalentech CO2 (CO2e).

Uhlíková stopa úřadu

obdobně jako u uhlíkové stopy podniku, stanovuje množství skleníkových plynů, které odpovídají aktivitám dané instituce nebo úřadu a je vyjádřená v ekvivalentech CO2 (CO2e).

Uhlíková stopa produktu (Product Carbon Footprint)

je měřítkem celkového množství emisí skleníkových plynů, které se uvolní během životního cyklu výrobku či služby.

Uhlíkově neutrální akce (Carbon neutral event)

realizace akcí s nulovými emisemi skleníkových plynů

Offsetování a kompenzace uhlíkové stopy

pomoc při realizaci offsetových projektů a kompenzaci vaší uhlíkové stopy

Legislativní rámec

Evropská unie (EU) se zavázala k plnění podmínek Klimaticko-energetického rámce EU do roku 2030 – Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období
2020–2030, který přímo propojuje snižování emisí skleníkových plynů, snižování spotřeby energie a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů (OZE). Dále stanovuje závazné cíle: snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40 % (oproti roku 1990), zvýšit podíl OZE na konečné spotřebě energie na 32 % a zvýšit energetickou účinnost
o 32,5 %. Cíl snížení emisí skleníkových plynů se dále dělí na závazek snížení emisí
o 43 % oproti roku 2005 v systému EU ETS (viz dále) a snížení emisí v odvětvích mimo EU ETS o 30 % oproti roku 2005.

V prosinci roku 2019 Evropská rada schválila ještě ambicióznější cíle ochrany klimatu. Cílem je dosáhnout v roce 2050 tzv. uhlíkové neutrality, tedy stavu, kdy se zdroje a propady emisí skleníkových plynů rovnají nule. S tím souvisí nová strategie, nazvaná Green Deal for Europe – Zelená dohoda pro Evropu, jejímž smyslem není nic menšího než snaha zajistit vznik prvního klimaticky neutrálního kontinentu a zároveň udržitelnost hospodářského růstu. Prováděcím předpisem Zelené dohody, který se výrazně dotkne také firem působících v České republice, je Evropský klimatický zákon, projednávaný na jaře 2020. Ten mj. vytváří systém mnohem širšího monitoringu emisí (a uhlíkové stopy) podniků, než je tomu v současné době. S novým vývojem souvisí návrh na zpřísnění stávajících střednědobých emisních cílů ze 40 % na 50–55 % (v roce 2030 oproti 1990). Impulzem pro tyto ambiciózní (a v České republice často zpochybňované) evropské klimatické cíle a politiky byla Pařížská dohoda, která vstoupila v platnost 4. listopadu 2016, po necelém roce od jejího přijetí v Paříži. Dohoda stanovila dlouhodobý cíl v souladu se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí. Dlouhodobým cílem je dosažení uhlíkové neutrality v globálním měřítku v druhé polovině 21. století.

Kompenzace

Dalším způsobem, jak snížit emise a dosáhnout uhlíkové neutrality, je kompenzovat emise vzniklé v jednom sektoru jejich snížením někde jinde. Toho lze dosáhnout díky obnovitelným zdrojům energie, energetické účinnosti nebo jinými čistými nízkouhlíkovými technologiemi. Systém obchodování s emisemi EU (ETS) je příkladem systému kompenzace uhlíku.

Firmy a uhlíková stopa

Zatímco státy a jejich vlády mohou pro redukci skleníkových plynů vytyčit mantinely a stanovit cíle (jako se stalo v Paříži), konkrétní kroky jsou na podnicích, městech a jednotlivcích. Důležité je pro ně pochopit, jakým způsobem se uhlíková stopa měří, najít klíčová místa, kde lze učinit změny a připravit si následně plán a opatření. Ta se samozřejmě s ohledem na každou jednotlivou společnost mohou výrazně lišit. Pojďme se podívat na jednotlivé pojmy, které jsou pro uhlíkovou stopu společnosti klíčové.

Příklad složení uhlíkové stopy podniků dle jednotlivých oblastí (scopes). Zdroj: CI2

Uhlíková stopa podniku (Company Carbon Footprint)

Uhlíková stopa podniku je měřítkem dopadu fungování společnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Uhlíková stopa je nepřímým ukazatelem spotřeby energií, výrobků a služeb. Měří množství skleníkových plynů, které odpovídají aktivitám či produktům firmy. Uhlíkovou stopu je vedle úrovně podniků možné stanovit na dalších úrovních – národní, městské, individuální.

Uhlíková stopa produktu (Product Carbon Footprint)

Uhlíková stopa produktu zahrnuje emise skleníkových plynů vzniklé během životního cyklu výrobku – od těžby surovin po likvidaci odpadů. K hodnocení jsou nutná data z posouzení životního cyklu výrobků (Life-Cycle Assessment, LCA). Výsledky je možné použít k porovnávání jednotlivých produktů z hlediska jejich dopadu na životní prostředí.

Zdroj fotografií: nahoře - Košík.cz, dole - CI2

Příkladem může být uhlíková stopa gulášové polévky Vitana

Velká rodinná gulášová polévka – výrobek v dehydratovaném stavu váží 190 g a je určen k uvaření 6 porcí gulášové polé vky (v 1,5 litru vody). Analýza zahrnula uhlíkovou stopu primárních surovin (celkem 23 položek), dále jejich dopravu ze země původu do závodu Vitany, a. s., v Byšicích, uhlíkovou stopu obalů (samotného balení polévky a ekvivalentního podílu skupinového balení 18 ks polévky), nákup a spotřebu (vaření polévky v domácnosti) a likvidaci odpadů (obal polévky). Největší část (53 %) uhlíkové stopy tohoto produktu představují primární suroviny. Pokud bychom připočetli materiály, z kterých je vyroben obal polévky, jde již o 60 % uhlíkové stopy. Bezmála čtvrtina emisí souvisí s nákupem polévky v supermarketu (počítáno jako jedna cesta autem na vzdálenost 7 km, kdy hmotnost produktu tvoří padesátinu celkového nákupu) a vaření polévky (spotřeba elektřiny na ohřev vody). Zpracování surovin v závodu Vitana, a. s., tvoří necelých 7 % uhlíkové stopy produktu.

Uhlíková neutralita

Uhlíková neutralita znamená dosažení nulové uhlíkové stopy. Jde o poněkud zavádějící termín. V případě naprosté většiny podniků se jedná o nereálný cíl. Podniky se musí primárně věnovat své činnosti a při tom nevyhnutelně vznikají emise skleníkových plynů. Uhlíková neutralita proto znamená dosažení nulových čistých emisí. To znamená vyrovnání produkce emisí a jejich odstraňování z atmosféry, například prostřednictvím offsetů (tj. kvantifikované snížení emisí skleníkových plynů používané pro kompenzaci, viz výše). Klíčové je, že prvotním zájmem každého původce emisí by mělo být snižování jejich hrubého (absolutního) množství emisí a až druhým krokem jejich offsetování.