ZDROJE PRO PRŮMYSL
Českou energetiku
čeká rychlý přechod
k ekologii
Přehledně: z čeho pochází a na co jde energie v ČR. Energetická náročnost české ekonomiky v posledních desetiletích klesá, přesto je tuzemské hospodářství stále hodně náročné na spotřebu energií. Zdrojem pro velkou většinu energií zůstávají tradiční fosilní paliva. To se má však v blízké budoucnosti změnit. Důvodem jsou závazky státu k přechodu k bezemisní ekonomice. Hnací silou budou štědré dotační prostředky, které přerod tuzemské energetiky a průmyslu mají podpořit.
Autor: Radek Novák, Ekonomické a strategické analýzy, Česká spořitelna
Česká ekonomika je druhou nejprůmyslovější zemí Evropské unie. Průmysl se v roce 2019 podílel na hrubé přidané hodnotě českého hospodářství 29 %. To je mnohem více než například v Německu (24 %) nebo v EU jako takové (20 %).
Široká tuzemská průmyslová základna je hlavním důvodem vyšší energetické náročnosti české ekonomiky. Pro měření tohoto ukazatele se vypočítává podíl hrubé spotřeby energie na vyprodukovanou jednotku HDP. Energií se při tomto pohledu rozumí nejen spotřeba elektřiny, ale i tepla, využití zemního plynu, ropných produktů v dopravě či energetického spalování odpadů. Zkrátka všechny používané druhy energie. V ukazateli energetické náročnosti zaznamenala ČR velký pokrok – od roku 1995 do roku 2018 se energetická náročnost snížila o 42 %!
Přesto české hospodářství zůstává v energetické náročnosti při srovnání s ostatními zeměmi EU na čtvrté nejhorší příčce, a má tedy stále velký potenciál pro realizaci energetických úspor a zvyšování energetické efektivity.
Důvodem poklesu energetické náročnosti českého hospodářství je zejména fakt, že výkon české ekonomiky dlouhodobě roste, zatímco celková spotřeba energie mírně klesá.
Dlouhodobě platilo, že nejvíce energie se v ČR spotřebovalo v průmyslu. Od roku 2010 je však největším spotřebitelem energie sektor domácností. Využití energií v dopravě se na rozdíl od průmyslu dlouhodobě zvyšuje. V posledních letech se už nachází téměř na úrovni průmyslu.
V samotném průmyslu se ze zdrojů energie nejvíce využívá elektřina, následuje zemní plyn a tuhá fosilní paliva. Obnovitelné zdroje se na pokrytí energetických potřeb tuzemského průmyslu podílejí pouze necelými 7 %.
Rovněž výroba elektřiny a tepla (pro všechny sektory ČR) je stále velmi závislá na spalování uhlí. Obnovitelné zdroje se v roce 2019 na výrobě elektřiny podílely 12 % a na výrobě tepla 16 %.
Evropa tlačí na environmentální revoluci
Pro energetiku je typický mnohaletý investiční cyklus a poměrně velká rezistence vůči změnám a novým trendům. Přesto lze již v blízké budoucnosti očekávat velké zvraty. Hlavním hybatelem je odklon od spalování uhlí v EU a klimatické cíle, ke kterým se členské státy na evropské úrovni zavázaly.
Hlavním mezníkem je v tomto ohledu Pařížská dohoda z roku 2015 (ČR se stala smluvní stranou v roce 2017). Ta má za cíl udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C. Na evropské úrovni pak do roku 2030 platí tyto cíle:
- snížit emise skleníkových plynů o nejméně 40 % (ve srovnání s rokem 1990),
- dosáhnout podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie
nejméně 32 %, - zvýšit energetickou účinnost o 32,5 %.
Na konci roku 2019 pak Evropská komise představila Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal). V jejím rámci požaduje zpřísnění emisního cíle pro rok 2030
ze 40 % na 50 až 55 % – a především se pak státy EU zavázaly, že do roku 2050 bude Unie uhlíkově neutrální, tedy že emise skleníkových plynů budou vyváženy zachycováním uhlíku.
Dotačních peněz na zelené investice bude dost
Snižovat emise, zapojovat obnovitelné zdroje a zvyšovat energetickou účinnost budou muset všechny sektory ekonomiky od domácností přes dopravu a energetiku až po průmysl. Už nyní k tomu slouží systém emisních povolenek, do kterého jsou zapojeny
i energeticky náročné průmyslové podniky (výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií, letecké přepravy). V příštích letech bude k dispozici čím dál méně bezplatných emisních povolenek, a tudíž lze očekávat, že jejich cena i nadále poroste.
Pozitivní zprávou může být fakt, že na přechod k zelenějším technologiím budou vyčleněny obrovské finanční prostředky, a to nejen pro velké znečišťovatele, ale pro všechny zájemce.
Dotační peníze již nepůjdou jako dosud pouze z operačního programu pro podnikatele (dosavadní OP PIK nahradí od příštího roku Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost) či z programu Nová zelená úsporám. Od příštího roku by měla být účinná novela zákona o podporovaných zdrojích energie, jež obnovuje provozní podporu novým obnovitelným zdrojům a výrobě biometanu.
Mnohem významnější ale budou dotační fondy na přechod k čisté energetice. V rámci evropského Green Dealu mají pomoci financovat nové projekty Modernizační fond, Inovační fond či Fond spravedlivé transformace. Největší balík peněz – přes
100 miliard korun z výnosů z prodeje emisních povolenek – poputuje do Modernizačního fondu. Z něj budou moci čerpat peníze na čisté technologie tuzemské teplárny a energeticky náročné průmyslové podniky, financovány ale budou i nové obnovitelné zdroje energie či energetické úspory ve firmách. Obdobně desítky miliard korun na přeměnu ekonomiky půjdou do nejpostiženějších krajů (Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský) z Fondu spravedlivé transformace. Pro inovační firmy s průlomovou technologií je pak připraven celounijní Inovační fond. Mimoto posílí finance pro zelené a digitální projekty také finance z Fondu obnovy EU, který lídři EU schválili letos v červenci a v jehož rámci ČR získá zhruba 200 miliard korun.
Celkem vzato, peněz na přechod k čisté energetice bude dost, teď půjde „jen“ o jejich správné využití.
