ÚDRŽBA

Údržba jako dobře namazaný stroj

Autor: Pavel Hortlík, člen předsednictva ČSPÚ, generální manažer údržby v Toyota Motor Manufacturing Czech Republic

Už málokdo si dnes představuje pracovníka údržby jako chlapíka s umaštěnýma rukama, klíčem a brašnou přes rameno, který se potuluje provozem a sem tam něco utáhne. Údržbář je dnes spíše něco jako programátor. A správná údržba je sofistikovaný, nikdy nekončící proces, který může ušetřit čas i peníze. Jinými slovy, nebude-li údržba šlapat „jako dobře namazaný stroj“, může docházet k problémům ve výrobě a ztrátám.

Ve spolupráci s akademickou sférou

„Každá minuta, kdy stroje neplánovaně nevyrábějí, stojí firmy mnoho peněz. Vyplatí se proto věnovat patřičnou pozornost údržbě a mít všechny procesy nastavené tak, aby bylo možné vyvarovat se problémů,“ říká Pavel Hortlík, člen předsednictva České společnosti pro údržbu (ČSPÚ). 

Právě potřeba rozvoje, získávání a šíření nových poznatků z oblasti managementu majetku a údržby byly podle Hortlíka důvodem, proč už v roce 2000 ČSPÚ vznikla. Jde o spolek, který sdružuje aktuálně 76 individuálních a 65 kolektivních členů, přičemž asi třetina z nich má nějakou souvislost s automobilovým průmyslem. Své poslání realizuje spolek především prostřednictvím vzdělávání pracovníků údržby v průmyslu.

ČSPÚ je aktivním členem EFNMS (European Federation of Maintenance Societies) a těsně spolupracuje s akademickou sférou, zejména s Technickou fakultou České zemědělské univerzity v Praze, v jejímž objektu také sídlí. Na vzdělávacích akcích ČSPÚ participují v některých případech také Svaz chemického průmyslu, Národní centrum průmyslu 4.0 nebo AutoSAP. Kromě specifických kurzů se těší velké oblíbenosti nejen mezi členy spolku každoroční dvoudenní konference na zámku v Liblicích, kde je prostor i pro neformální výměnu zkušeností.

Evropská norma

Je jasné, že se údržba v jednotlivých podnicích liší podle sektoru, ve kterém firma podniká, podle vybavenosti technologiemi, úrovní digitalizace a podobně. „Nicméně jsou určité obecné zásady, které by měly být platné pro všechny,“ upozorňuje Hortlík a pokračuje: „Existuje evropská norma, která byla v roce 2015 přejata do české legislativy jako ČSN 15628, a ta zjednodušeně řečeno stanovuje, jaká je role mechanika údržby, mistra údržby a manažera údržby, jakou by měli mít kvalifikaci a jak by měli být vzděláváni, aby se v údržbě podniku nic nezanedbalo a nedošlo k provozním nebo legislativním problémům.“

Tato norma sice není závazná, ale většina firem se jí ve svém vlastním zájmu řídí. A také vzdělávací činnost ČSPÚ z této normy vychází a pořádá akreditované kurzy zvlášť pro techniky, mistry a manažery údržby. Účastníky těchto kurzů jsou pracovníci údržby jak z velkých, tak i malých průmyslových firem, ale také zástupci společností, které nabízejí určité technologie či služby v oblasti údržby. „Jde například o dodavatele softwaru či firmy, které montují senzory ke strojům. Pro ně jsou tyto kurzy užitečné proto, že se na nich dozvědí, jaké jsou potřeby v údržbě,“ upřesňuje Hortlík.

Kde jsou slabé stránky

Kromě konferencí, kurzů a úzce zaměřených odborných seminářů nabízí ČSPÚ dle standardů EFNMS i zpracování auditu v oblasti údržby. To může být zejména pro menší firmy cenná pomoc. Konzultanti ČSPÚ využívají standardní postup, kterým odhalí slabé stránky v údržbě, a následně mohou navrhnout řešení, co a jak změnit, případně jaký software nainstalovat, aby se zvýšila v oblasti údržby efektivnost. 

„Možná to zní jako klišé, ale i v údržbě by všichni měli jít s dobou a využívat všechny dostupné technologie,“ upozorňuje Hortlík a zmiňuje v tomto smyslu prediktivní údržbu: „Stroje a zařízení by měly být přesně monitorovány, aby bylo možné předpovídat stav výrobních zařízení a včas odhalit potenciální problém či poruchu.“

V úvahu je nutné brát i specifické požadavky, které se vztahují například na tzv. vyhrazená zařízení, což jsou například tlakové nádoby, elektrická či plynová zařízení, zdvihací zařízení a podobně. Pracovníci, kteří je mají na starosti, musí mít specifické znalosti a být certifikováni. Velký důraz je kladen na bezpečnost, nikoliv jen efektivnost.

Jiný úhel pohledu na údržbu může být přes sklad náhradních dílů. Právě jeho uspořádání a množství konkrétních dílů na skladě mají vliv na to, jak efektivní údržba ve finále bude. „Efektivní údržba je velmi komplexní systém,“ říká Hortlík.

Zkušenosti z Toyoty

Být členem předsednictva ČSPÚ je aktivita nad rámec zaměstnání. Pavel Hortlík pracuje jako generální manažer údržby v Toyota Motor Manufacturing Czech Republic (TMMCZ) a v tomto propojení vidí velkou výhodu: „Při setkávání na akcích ČSPÚ můžu nasbírat řadu zkušeností, které pak můžu uplatnit v Toyotě. A naopak mnoho svých zkušeností z naší firmy můžu sdílet s ostatními.“ 

A jistě je co sdílet. Toyota se svou filozofií neustálého zlepšování stále zdokonaluje i postupy v oblasti údržby. Právě teď se snaží standardizovat tyto procesy ve všech sedmi evropských závodech, sjednotit požadavky na pracovníky v údržbě a na jejich průběžné proškolování. Pro tyto účely by u každé dceřiné firmy mělo vzniknout speciální školicí středisko. Každá z „dceřinek“ má na starosti určitou oblast, na kterou se zaměřuje – TMMCZ je už druhým rokem lídrem v Průmyslu 4.0 a zabývá se senzorikou a prediktivní údržbou. „Jsme v tom tréninku hodně dobří. Až ho dopilujeme, poskytneme návod i našim sestrám, aby stejným způsobem školili své zaměstnance,“ vysvětluje Pavel Hortlík.

Nejde ovšem jen o to, aby fungovaly dobře všechny závody Toyota. Aby celý systém běžel bez zádrhelů, musí stejné postupy v údržbě dodržovat i dodavatelé. „Náš podnik má asi 230 dodavatelů, z velké části českých. Byl bych rád, kdyby i oni byli zapojeni do ČSPÚ, vzdělávali se v této oblasti a společně s námi údržbu auditovali a zlepšovali. Systematická efektivní údržba u našich dodavatelů je jedním z předpokladů, aby dodávky chodily na čas a výrobky měly potřebnou kvalitu,“ uzavírá Hortlík.

Článek byl původně publikován v Český autoprůmysl 1/2022

Články čísla 3 /22

Pozvánky