Vážení čtenáři a čtenářky Bulletinu Průmyslu 4.0, 

umělou inteligenci si do úst dnes bere kde kdo, skoro by měl člověk pocit, že bez ní už dnes na světě nic nefunguje a naše životy jsou řízeny bez našeho vědomí.  Většinou se jedná o algoritmy strojového učení nebo hlubokého učení, zpracování přirozeného jazyka či počítačové vidění. Tyto algoritmy mohou být a jsou extrémně sofistikované – vybírají nám, jaké články či filmy se nám budou líbit, co, kdy a kde si koupíme nebo dokážou ovlivnit, koho budeme volit. O silnou umělou inteligenci, nebo o tu, jak ji ve svých dílech pojímal třeba Isaac Asimov, se zatím nejedná. A často si k tomu připojujeme i slůvko – naštěstí.

Strojové učení nachází čím dál širší uplatnění v průmyslu – od údržby po kontrolu kvality, administrativní procesy, optimalizaci, plánování až po řízení celého výrobního procesu. Kvalitní software a hardware, kapacita výpočetních systémů, cloud a privátní 5G sítě jsou pro průmysl obrovskou devízou a zároveň výzvou. 

Průmysl a výroba se radikálně mění a pomocí AI je možno pružně reagovat na nečekané změny, kterých jsme v posledních letech svědky – výpadky lidských kapacit, přírodních zdrojů a dílů či logistiky. Všem těmto oblastem se věnujeme v našich článcích a případových studiích. 

Zatímco umělá inteligence, která by fungovala nezávisle na člověku, nám na dveře zatím neklepe, připravila Evropská komise i návrh regulace. Na jedné straně pochopitelná snaha o dodržování etických principů a transparentnost, na straně druhé trochu překážka v konkurenceschopnosti vůči AI velmocím – Spojeným státům a Číně. I tom píšeme. 

Umělá inteligence otevírá nové široké obzory pro nové obchodní modely a transformaci společnosti, zároveň ale, dle toho jak je v současné době aplikována, má tendenci lidi uzavírat v bublinách. Neobohacuje nás novým a neznámým, ale doporučuje nám videa a články tak, aby konvenovaly našim názorům a vkusu. HR specialistům vybírá vhodné kandidáty pouze podle preferovaných kategorií, ale nedokáže už postihnout ty, kteří sice nemají odpovídající vzdělání či praxi, zato ale potenciál. 

Aplikace strojového učení přebírají z tréninkového materiálu lidské slabosti a chyby – a v důsledku může být diskriminační vůči rasám, náboženství či pohlaví. Je na místě se ptát, zda toto chceme od strojů? Umělá inteligence (zatím) není a nemůže být lepší než lidstvo samo. Zkusme si tedy z ní brát maximum pozitivního a využívat ji k tomu, aby dělala naše životy lepší a snadnější. 

Přeji vám inspirativní čtení

Alena Nováková