Vážení partneři a přátelé Národního centra Průmyslu 4.0,

viděla jsem teď kratičké video ze sibiřské vesnice: aby se mohl student vysoké školy připojit k internetu, musí vylézt na vysokou břízu za vesnicí. Profesoři mu sestavili individuální plán, protože není realistické, aby trávil denně hodiny na seminářích v korunách stromů. Banální, nebo, jestli chcete, hluboký lidský příběh.

Ten kluk mi připomněl, jak moc si stále zbytečně stěžujeme na své vlastní podmínky: nemůžeme chodit ven, jak se nám zachce, obchody mají omezenou otevírací dobu, stále se mění pravidla pro firmy i živnostníky, nevíme, kdy otevřou nebo zase zavřou školy. Dostali jsme PSA, který může do salonu, my se ale o svou frizúru musíme postarat sami… Nezlehčuji tuto naši pozici, mnozí bojují opravdu na hraně. A pak jsou tu ti, kteří podobně jako sibiřský student vylezou na břízu jen proto, aby mohli odevzdat úkoly.

Lidé a vzdělávání jsou tématem toho Bulletinu. Přestože se o tom stále málo hovoří, digitalizaci průmyslu nedělají technologie, ale právě lidé a jejich nápady. Kvalitních lidí, kteří dobře zvládají digitální kompetence na různých úrovních, je stále nedostatek.

Malým dětem digitální kompetence nechybí, s tabletem v ruce vyrůstají tak nějak organicky. Ve škole pak často naráží na rigidní systém, který vzdělává zastaralými metodami o již neexistujícím světě. Jak se s výukou na dálku vyrovnávají kvůli covidu školy a učitelé, by bylo na rozsáhlou odbornou debatu, nikoli sloupek. A nezávidím to ani dětem, ani vyučujícím. Nutnost vyrovnat se s distančním vzděláváním, a tedy zapojit technologie, bude ale pro školství znamenat obrovský pokrok i do budoucna. Ze škol – vysokých, středních či odborných často vycházejí lidé, kteří jsou v mnohém pro zaměstnavatele nepoužitelní. Ti pak investují obrovské množství energie do vlastních vzdělávacích programů, akademií a školicích středisek. Jedním z řešení je větší zapojení firem do vzdělávání již od základních a středních škol.

Nedávno jsme si také připomínali výročí úmrtí J. A. Komenského, jehož odkaz zůstává do dnešních dob až podezřele aktuální a živý, jako by archaickými slovy komentoval současnost. Zaujal mě v této souvislosti tweet Národní knihovny: „Dost času zmarnil vyráběním perpetua mobile. Dětinsky věřil proroctvím choromyslné dívky, hochštaplera i zřejmého alkoholika a věnoval jim nemálo energie. V diplomacii byl opakovaně neúspěšný. A také to byl génius, jehož dnes zná celý svět. Jan Amos Komenský zemřel před 350 lety.“ Tak nějak se mi ten krásný tweet nechce ani komentovat. Je v něm mnoho. 

Vysoké školy se snaží přibližovat realitě třeba v průmyslových testbedech: jak je využívají v Ostravě, Brně i Praze pro vzdělávání, si můžete přečíst v následujících článcích. Ukázat přitažlivost technických a přírodovědných oborů se snaží i programy společností DEL a JHV Engineering. A jak to vypadá s digitálními služby občanům ze strany státu, se dočtete v textu právní kanceláře Havel Partners.

Blíží se advent a s ním konec roku – zkusme více lézt na stromy a pokoušet se o perpetuum mobile a méně se stresovat věcmi, které nemáme šanci ovlivnit. Inspiraci můžeme nalézt kdekoli.

Zůstaňte zdraví!

Alena Nováková