Myslíme jenom na to, že DATA jsou naše zlato…,
vtírá se mi do hlavy při psaní tohoto úvodníku melodie ze slavného „šedesátkového“ filmu. A jestli byl jako zlato označován kdysi chmel, troufám si tvrdit, že v letech dvacátých jsou to data. Kontinuálně po sobě zanecháváme digitální stopy. Při platbě kartou, chůzi po ulici, kde jsou bezpečnostní kamery, posíláním zpráv či fotografií z telefonu, na sociálních sítích, v historii našeho vyhledavače. Pokud si určité informace, které volně sdílíme, dostatečně nechráníme, můžeme se vystavit rizikům. Anebo na tom může jenom někdo vydělat – ve správnou chvíli vám nabídne přesně to, po čem jste ani netoužili.
Úplně stejně generuje obrovské množství dat i průmysl, jen je to vše ještě o trošičku komplikovanější...