BUDOUCNOST EVROPY

Fit for 55: co nás čeká?

Autor: Radek Novák, analytik, Česká spořitelna

Po konferenci v katarském Dauhá v roce 2012 si své cíle daly pouze Evropská unie a Austrálie, ostatní země světa se k žádným závazným milníkům již nepřidaly. Výsledkem dosavadního snažení tak zákonitě je, že souhrnné emise skleníkových plynů v EU se mezi roky 1990-2018 snížily o 22 %, v ČR vlivem útlumu těžkého průmyslu dokonce o 32 %. Na celém světě ale souhrnné emise skleníkových plynů mezi roky 1990-2018 vzrostly o 50 %!

Celkové emise skleníkových plynů ve světě a v EU (v mil. tun ekvivalentu CO2)

I proto světoví lídři podepsali v prosinci 2015 Pařížskou dohodu, kterou ratifikovalo 196 zemí světa včetně EU, Číny, USA či Ruska. Jejím cílem je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C proti období před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby zvýšení teploty nepřesáhlo 1,5 °C. Dohoda je sice právně závazná, ale neobsahuje žádné sankce. Spoléhá na tlak mezinárodního společenství a pravidelný přezkum závazků. 

V návaznosti na Pařížskou dohodu, přišla v roce 2019 Evropská komise s návrhem Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal). Jedná se o strategickou vizi vedoucí k zajištění udržitelného hospodářství a dosažení čistých nulových emisí skleníkových plynů v EU v roce 2050. Týká se přitom všech odvětví, politik a činností EU. Klíčovým cílem, na kterém se členské státy EU dohodly, je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Na rozdíl od minulosti byl tento cíl přímo vtělen do právního řádu EU v podobě Klimatického zákona EU.

Zatímco Green Deal je obecná strategie, v červenci roku 2021 přišla Evropská komise s velmi rozsáhlým balíčkem konkrétních legislativních návrhů s názvem „Fit for 55“, jak se k cíli snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 dostat. 

Fit for 55: Změny dosavadních nástrojů

Evropská komise přichází ve svých návrzích jednak s revizí a zpřísněním opatření v oblasti nástrojů, které dnes již v EU fungují. Týká se to například rychlejšího stahování emisních povolenek z oběhu, zpřísnění regulací v odvětvích, na které se emisní povolenky nevztahují, stanovení ambicióznějších cílů ve spotřebě energie z obnovitelných zdrojů, zdvojnásobení cíle v energetických úsporách či návrh zákazu prodeje nových osobních aut na spalovací motory od roku 2035.

Fit for 55: Nové nástroje

Vedle úpravy stávajících opatření představila Evropská komise tři úplně nové nástroje, které mají podpořit rychlý přechod k nízkouhlíkové ekonomice. Jednak navrhuje úplně nový separátní systém obchodování s emisními povolenkami pro sektory dopravy a budov. V těchto oblastech totiž podle Komise dosud nedošlo k dostatečnému pokroku. Emisní povolenky by si přitom nekupovali přímo koneční uživatelé, ale dodavatelé paliv. Druhým novým návrhem je stanovení minimálních daňových sazeb pro energie, a to podle jejich dopadu na životní prostředí. V praxi by tak nejvyšší minimální daň měly fosilní paliva, nejnižší například výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. A do třetice Evropská komise plánuje zavést tzv. uhlíkové clo. Jeho cílem je zamezit „únikům uhlíku“. Tedy situaci, že by se zboží vyrábělo za hranicemi EU a dováželo se na evropský trh, aniž by v sobě obsahovalo cenu za vypouštění emisí skleníkových plynů při jeho výrobě. Systém bude fungovat tak, že dovozci do EU si budou muset kupovat uhlíkové certifikáty v hodnotě ceny uhlíku (emisní povolenky), pokud by byl daný výrobek vyroben v EU. Důležité přitom je, že v oblastech zařazených do mechanismu uhlíkového cla bude postupně ukončováno přidělování emisních povolenek zdarma. Výsledkem by měl být stav, kdy dovozci do EU si budou muset kupovat uhlíkové certifikáty a výrobci v EU emisní povolenky.

Výše popsaná opatření z balíčku Fit for 55 jsou stále jen návrhy Evropské komise, o kterých se nyní začíná na evropské půdě jednat. Tato vyjednávání se přitom protáhnou i do českého předsednictví EU ve druhé polovině příštího roku. Pro Českou republiku je přitom zásadní, aby v těchto vyjednáváních byla aktivní, aby výsledná podoba balíčku byla v ČR realizovatelná a související náklady pro českou ekonomiku akceptovatelné. 

Zásadní je přitom jak pro firmy, tak pro domácnosti fakt, že výše uvedené požadavky doprovází i velmi štědré pobídky. Podle našeho odhadu dosáhnou celkové dotace mířící na tuzemské zelené projekty 300-400 mld. Kč do roku 2030. Pro české firmy, ale i majitelé domů či bytů se otevírá velká příležitost, jak realizovat energetické úspory či si přímo vybudovat vlastní dodávky energií, a to v době, kdy ceny energií vystřelily k historickým rekordům.

Články čísla 8 /21

Pozvánky