ENERGETIKA
Rok 2023 bude pro firmy křest ohněm
O letošním podzimu se mluvilo jako o energetické tsunami, která sebou smete řadu firem, zejména těch malých a středních. To nejhorší však český průmysl teprve čeká.
Autor: Alena Burešová, Národní centrum Průmyslu 4.0
Vládní strop na ceny energií má totiž své limity a třetina výrobních firem podle průzkumu Národního centra Průmyslu 4.0 uzavřela ještě před jeho schválením zatěžující kontrakty s cenami několikanásobně vyššími, než jaké byly firmy doposud zvyklé platit.
Nově přijaté vládní opatření k zastropování cen elektřiny pro velké firmy předejde tomu nejhoršímu – aby firmy závisely na spotových cenách, které se opět mohou utrhnout ze řetězu. V letošním roce na tento způsob nákupu doplatily některé výrobní firmy jako například Juta nebo Vítkovice Steel.
Stejně jako v případě malých firem bude zastropování pro velké korporace platit do 80 procent nejvyšší měsíční spotřeby z posledních pěti let, přičemž vláda stanovila již na podzim cenové stropy energií na úrovni elektřina za 6 050 Kč/MWh a plyn za 3 025 Kč/MWh. A právě to není podle kritiků dostačující. Odkazují přitom na stropy sousedních států, které jsou pro náš zahraniční obchod klíčové (například Německo se stropem ve výši 130 Eur/MWh).
„V takovém prostředí ztrácí české firmy svou konkurenceschopnost vůči svým zahraničním partnerům,“ kritizuje situaci Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.
Pro energeticky náročné provozy nabízí vláda ještě další možnost - zastropování je totiž zároveň možné kombinovat s dotacemi, které pro firmy spustilo ministerstvo průmyslu a obchodu v listopadu. Podmínkou toho je, aby celková pomoc státu pro jeden podnik nepřesáhla čtyři milióny eur, tedy zhruba 100 miliónů korun.
Pokud limit podnik překročí, bude podle dalšího připravovaného nařízení vlády, které vláda projedná začátkem ledna, povinen toto překročení odvést zpět do státního rozpočtu. MPO zároveň počítá se čtvrtletním vyhodnocováním fungování pomoci pro velké podniky.
O celoevropském řešení vláda usilovně jedná a na výsledek si budeme muset ještě počkat. Kritici namítají, že vzhledem k velké rozdílnosti energetických mixů jednotlivých států a míře náročnosti svých ekonomik na energie, není společný energický strop reálný. Nepodaří-li se, bude to pro Českou republiku velmi nevýhodné.
Český průmysl je energeticky náročný, po Rumunsku nejvíce z celé Evropské unie. Pokud ještě loni tvořily náklady na energie díky jejich nízkým cenám u většiny firem jednotky procenty, v letošním roce jsou to již dvouciferné položky. Vzhledem k tomu, že naprostá většina obchodních smluv s navýšením ceny kvůli dražším energií nepočítá, není divu, že naprostá většina výrobních firem (78 procent) očekává v příštím roce pokles svého zisku. Se všemi negativními důsledky do výše daňových odvodů do státního rozpočtu.
Veřejné finance už tak nejsou v dobré kondici a otázkou je, jak velkou energetickou dotaci si náš státní rozpočet může dovolit. Celkově by podle vládních materiálů mělo zavedení cenových stropů pro všechny odběratele vyjít státní rozpočet na maximálně 170 miliard korun. Část plánuje vláda získat z příjmů mimořádné daně uvalené na energetický sektor (přibližně 50 miliard korun).
Vzhledem k výslednému deficitu ve výši 120 miliard korun se proto stále častěji diskutuje o uvalení mimořádné daně i na finanční instituce. To sebou nese riziko zdražení již tak drahých investičních úvěrů (úroková sazba u komerčních úvěrů se pohybuje v tuto chvíli na čtyřnásobku v meziročním srovnání).
Vyjasněn stále není způsob, jakým bude vláda zastupované ceny energií kompenzovat jejich dodavatelům. Energetický byznys je velmi náročný na cash-flow, kvůli zálohám ve výši nasmlouvaných kontraktů, které dodavatelé musí pravidelně skládat. Proto lze očekávat, že svou činnost ukončí další z nich, zejména malé a střední firmy. S veškerými negativními dopady do oligopolizace segmentu dodávek energií v dalších letech.
Podle většiny odborníků k zásadnímu snížení cen základní komodity na předválečné úrovně již nedojde. Jedním z nich je i miliardář Petr Paukner, který se obchodováním s energiemi zabývá přes dvacet let. „Situace je podobná jako před lety v době války v Perském zálivu, kdy ceny pohonných hmot vyskočily směrem nahoru a už nikdy nespadly na původní úroveň,“ domnívá se zakladatel holdingu Carbonunion. „Stejně tak nelze čekat, že ceny elektřiny nebo zemního plynu se zásadněji sníží.”
Paukner nesouhlasí s energetickým stropem pro všechny firmy kvůli negativním dopadům do státního rozpočtu a zdůrazňuje, že firmy se budou muset především na novou situaci transformovat. „Podpořil bych pouze ty, které nějakým způsobem investují do snížení své energetické náročnosti, jiná cesta není,“ komentuje miliardář prvorepublikového stylu, který sám obchodoval celý život s uhlím a nyní se přeorientovává na zelené zdroje.
Jiný miliardář propagující obnovitelné zdroje nejen ve své fabrice Vítkovice Cylinders, Jan Světlík, s Pauknerem nesouhlasí. Několikrát veřejně prezentoval, že strop i pro velké podniky je základ pro to, aby český průmysl letošní zimu přežil. „V opačném případě by firmy musely dělat drastická úsporná opatření nebo i zastavovat výrobu. My jsme se chystali na přesun výroby do Polska a dalších zemí. Vyrábět tady v Česku by bylo dlouhodobě neudržitelné,“ uzavírá.
