ROZHOVOR

Firmám padají data na velkou hromadu a často nevědí, co s nimi, říkají šéfové center pro digitalizaci průmyslu

Autor: Helena Dostalová, Hospodářské noviny 

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a digitalizace. 

Národní centrum Průmyslu 4.0 funguje šest let. Jak se za tu dobu změnilo vnímání digitalizace a centra?

RK: Začínalo se od píky. U zrodu stálo několik zakládajících partnerů se společnou myšlenkou vybudovat centrum, které podpoří vznikající koncept průmyslu 4.0. Následně se hledala možnost nejvhodnější spolupráce, různé formy, jak navázat centrum na akademickou činnost, a rozvíjely se testbedy, tedy potřebná infrastruktura. Nyní jsme ve fázi, kdy je vybudována opravdu silná značka, a my můžeme na těchto základech stavět.

JL: Před šesti lety bylo téma průmyslu 4.0 a digitalizace obecně vnímáno trochu jako taková chudá nevěsta. Měli jsme za úkol téma komunikovat na státní úrovni a myslím si, že se nám podařilo povědomí o něm opravdu změnit. Stát nyní pracuje na různých strategiích, poskytuje granty a digitalizace je v otázce průmyslu jedním z hlavních témat.

Pomohla tomu také pandemie?

JL: Určitě. Firmy zjistily, že díky moderním prostředkům digitalizace a automatizace mají mnohem větší flexibilitu fungovat v dobách nečekaných krizí. Podniky, které investovaly už před covidem, byly schopnější se situaci přizpůsobit. Digitalizace tehdy opravdu nabrala na rychlosti. Výrobu zefektivnilo také využívání prostředků k online schůzkám. I drobné kroky tak ukazují, že moderní technologie obrovsky pomáhají.

Centrum mělo na začátku 50 členů, nyní je to 59. Proč počet neroste výrazněji?

RK: Situace posledních let je nestandardní. Pandemie, ruská agrese a s tím spojené události jako výpadky v dodavatelských řetězcích a pak samozřejmě i ceny energií firmy ničí, takže hledají různé možnosti úspor. Proto mnohdy bohužel nevynakládají dostatek prostředků a energie na rozvojové aktivity, které by jim přinesly benefity v dlouhodobém horizontu. Naši členskou základnu se nám ale daří dobře udržovat a obměňovat, velcí partneři zůstávají stejní.

Máme za sebou energetickou krizi, rostoucí inflaci. Jak se firmy potýkají s těmito problémy? Je vhodná doba pro investice do technologií?

RK: Je pravda, že v době energetické krize se náklady na provoz robota i zdvojnásobily, což bylo pro firmy velmi zatěžující. Rozhodně to ale neznamená, že by podniky do těchto technologií neměly vkládat finance. Když se k investicím totiž opravdu přistoupí celostním způsobem, vychází nám, že jsou firmy daleko odolnější a konkurenceschopnější a návratnost výrazně převyšuje počáteční náklad. Je ovšem podstatné si vše dobře spočítat. Firma by měla vědět, zda se jí vyplatí investovat do robota, nebo raději do práce s daty.

Jak si stojíme ve srovnání s ostatními zeměmi?

RK: Tak právě třeba v otázce robotiky Česko trochu upadá. Podle dat Mezinárodní federace robotiky v posledních letech v průměrném počtu robotů nasazených na jednoho pracovníka v žebříčku klesáme. Už nás třeba předběhlo Polsko.

Tušíte, z jakého důvodu?

RK: Jde o souběh několika okolností. Třeba proto, že robotizace byla v médiích stěžejním tématem, firmy nakoupily roboty a teď třeba úplně nevědí, co s nimi. A právě i v souvislosti s energetickou krizí dospěly k závěru, že vynikající investice s návratností do tří let jim úplně nevychází. A státy, které se o robotizaci začaly zajímat později, nás v tomto směru dohánějí.

Co dělat, když robot nefunguje podle očekávání?

RK: Existují integrátorské firmy i dotační programy. Spíš si ale myslím, že jde o otázku prvotního nastavení strategie, na což velmi často narážíme. Když někdo plánuje digitalizaci podniku, měl by k ní přistupovat celostně, podobně jako ke skládačce puzzle. Měl by si uvědomit, že nákup jedné technologie neznamená řešení problému. Tím je právě sestavení konceptu, identifikace nejrůznějších příležitostí i problémů a následné vytvoření strategie. Když se firmy opravdu celkově zamyslí, digitalizace začne dávat větší smysl a zvýší se i procenta návratnosti. S tím může pomoci třeba digitální audit, což je nezávislé hodnocení digitální zralosti firem, které jsme v centru vyvinuli.

Dlouho se mluví o tom, že by podniky měly správně pracovat s daty, kterými disponují. Zlepšují se?

RK: Bohužel jde stále o nejčastější problém, se kterým se setkáváme. Na firmy se valí různé technologické vymoženosti, softwary, zařízení nebo komunikační systémy, které sice přinášejí velký příliv dat, ale firmy z nich nemají kýžený efekt.

JL: Data firmám opravdu padají na velkou hromadu a ony nevědí, co s nimi. Pomocí dat je ale možné predikovat, monitorovat, hledat anomálie a třeba pomocí digitálního dvojčete sledovat výrobní proces a chyby napravovat. Při plánování nové výroby se dají odhadnout náklady nebo kapacita. Pracovat s daty pomocí umělé inteligence je těžké, ale přináší to velký efekt. Můžeme si ukázat i krásný příklad z praxe. Lidé s rostoucími cenami energií hromadně nakoupili fotovoltaiku a tepelná čerpadla. Zařízení jim krásně běží, ale oni většinou nedokážou zjistit, nakolik je provoz opravdu efektivní. A podobně to funguje i v průmyslu, roboti pracují, linky jsou automatizované, ale mnozí nevědí, jestli jedou na 50, nebo na 100 procent. Měli by proto být schopni nasadit patřičný software, zjišťovat efektivitu a modifikovat výrobu.

A spějí firmy k efektivitě?

JL: Myslím, že jim nic jiného nezbývá. Protože technologie na trhu máme a jsou dostupné pro všechny. Cena energií vývoj na chvíli zpomalila, ale nyní se situace opět stabilizuje a digitalizace je nutnost.

RK: Vidíme to třeba i na velkém nárůstu počtu digitálních auditů, které provádíme, nebo na základě dat z analýz, které máme k dispozici. Odpovídá tomu i poptávka po vzdělávacích kurzech nebo znalostech. V současné době jsou práce s daty a znalost nástrojů business intelligence hlavními trendy, které hýbou průmyslem.

Na koho se podniky mohou obrátit, pokud chtějí pomoci s investicemi nebo získat radu?

JL: Letos v lednu jsme zahájili činnost Evropského centra pro digitální inovace EDIH ČVUT, které je podpořeno Evropskou komisí a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Má za úkol posílit inovace v oblasti umělé inteligence a strojového učení. Získali jsme finanční prostředky, abychom vybudované služby a zázemí ČVUT poskytli dotovaně malým a středním podnikům nebo veřejné správě. Nyní mapujeme služby na ČVUT, které budeme schopni předávat dál. Máme k dispozici tři miliony eur na tři roky a jsme schopni na vybrané služby dát až 100procentní dotaci.

Co konkrétně EDIH firmám přinese?

JL: Klienti si například budou moci pořídit řešení a produkty ČVUT, které využívají umělou inteligenci, a to nikoli ve fázi výzkumu, ale v již hotových a klienty ověřených modelech. Jde především o řešení z oblasti optimalizace, predikce a dalších, která se hojně využívají nejen v průmyslu, ale také ve stavebnictví, službách, veřejné správě a podobně. K dispozici jim bude i vybraná infrastruktura, na které je možné plánovaná řešení testovat. Chystáme se také organizovat vzdělávací a osvětové akce, aby se zvyšovalo povědomí o využití umělé inteligence pro potřeby malých a středních podniků či veřejné správy.

Vnímáte udržitelnost a energie jako témata poslední doby?

RK: Pro firmy je optimalizace výrobního procesu bodem číslo dvě po práci s daty. Vyrovnávání nejrůznějších výkyvů a výpadků ve výrobě, stejně jako sledování spotřeby elektrické energie jsou místa, kde se dá nejlépe uspořit. Jde například o nasazení optimalizačního algoritmu na robotické rameno nebo celou linku tak, aby jejich pohyb i spuštění odpovídaly efektivnějšímu využití.

Myslíte, že EDIH bude muset oslovovat firmy, nebo se budou hlásit samy?

JL: S některými firmami už máme spolupráci navázanou, takže nám tím přibude jen další finanční nástroj, který můžeme uplatnit. Peněz je vzhledem k počtu možných zájemců relativně málo, proto chceme podpořit především pilotní řešení. Nemáme v plánu vymýšlet například optimalizaci energetických zdrojů dvaceti budov pro jednoho klienta. Chceme spíš předkládat koncepty, aby klienti zjistili, že řešení fungují, a mohli sami postupovat dále. Poptávku máme už teď a věříme, že zájem ještě poroste. Klademe velký důraz na technologický transfer výzkumu, který bychom chtěli našimi aktivitami podpořit.

Jaké to například jsou?

JL: V tuto chvíli probíhá vytváření katalogu služeb EDIH. Diskutujeme s partnery a jednotlivými součástmi ČVUT jejich služby a vybíráme ty nejvhodnější. Do konce června bude tento katalog hotový. Poskytování služeb odstartujeme v září 2023. Podle zapojených fakult půjde o řešení pro průmysl, stavebnictví, zdravotnictví a podobně. Velké zastoupení má software, který obsahuje optimalizační a predikční modely.

Predikce je ve výrobě velké téma, že?

JL: Ano, vlivů je, nejen ve výrobě, opravdu velké množství. Společně s institutem GARI jsme pracovali na zajímavém projektu, který sledoval geopolitickou situaci například pomocí dat Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu a podobně. Ukázalo se, že když vytvoříte algoritmus, který dokáže sesbírat obrovské množství vstupních dat a analyzovat je, zvládne také velmi přesně predikovat cenu výrobků i surovin, což je teď velmi poptávaná záležitost. Predikci na základě externích vlivů chceme do EDIH určitě zapojit.

Jaké trendy vidíte v oblasti digitalizace do budoucna?

RK: Kromě pokračující optimalizace a sběru dat to bude určitě kyberbezpečnost. Shromáždění dat je jedna věc, ale uložení na vhodné místo a bezpečná práce s nimi jsou věc druhá. Dalšími trendy jsou úkony navázané na ESG (environmental, social and corporate governance – hodnocení odpovědnosti firmy v oblasti sociálních a environmentálních dopadů její činnosti – pozn. red.), tedy uhlíkové stopy určitého produktu nebo posouzení životního cyklu výrobku či konkrétního výrobního procesu. K tomu se budou přidávat i další alternativní zdroje energie.

V jakých oborech dojde podle vás k největším změnám?

JL: Myslím, že se hodně posune oblast automotive, konkrétně elektromobily a jejich recyklace. Motory a baterie elektromobilů v sobě mají obrovské množství drahých kovů a surovin, v jejichž získávání jsme velmi závislí na Číně. Firmy si tuto závislost začínají uvědomovat a hledají způsoby, jak vzácné látky recyklovat. Amerika a Japonsko už s tím začaly, Evropa jako vždy pokulhává. Myslím, že se tvoří nový byznys a kdo se ho chytne, má velkou šanci prosperovat.

RK: Kde vidím obrovský prostor, a mluvím konkrétně o umělé inteligenci, je rozvoj zemědělství. A to nejen ve strojních operacích a navádění, ale také v kalkulaci a optimalizaci vhodnosti látek, které se používají k hnojení půdy. Důležitá je zde opět predikce, kdy se k rostlinám můžeme chovat jako k svébytnému organismu a řešit věci jako délku osvitu, barevné spektrum, životnost, kde je potřeba co uštípnout nebo jak často zalít.

Jak vnímáte rychlost nástupu umělé inteligence?

JL: Jsem v tomto ohledu optimista. Všechny průmyslové revoluce přinášely obavy. Četl jsem průzkum, že jedním z hlavních důvodů technologického rozvoje v minulém století bylo, že ve chvíli, kdy se díky proběhlé průmyslové revoluci snížila nutnost být v práci tak dlouhé hodiny, objevil se prostor pro kreativní myšlení a kupředu šla věda, výzkum, služby a podobně. A to díky tomu, že člověk má větší prostor věci efektivně řešit. Myslím, že stejné to bude i v případě umělé inteligence. Může přinést zvýšení produktivity a efektivity a snížit potřebu práce lidí, což by mohlo nastartovat další rozvoj.

RK: Když firmy implementují umělou inteligenci a budou s ní umět zacházet, přinese jim do budoucna mnohem větší zisky. Umožní jim měnit jejich obchodní modely a věnovat se tomu, čemu doposud nemohly, třeba větší péči o zákazníka, customizaci produktů a podobně.

Stáhněte si celou přílohu HN Automatizace a digitalizace