Pandemie odhalila zranitelnost průmyslu

Jak se to má doopravdy s Průmyslem 4.0?

Průmysl 4.0 je v marketingových slovnících synonymem zavádění jakýchkoli inovací, dokonce i věhlasná Wikipedia spojuje toto období s automatizací. Ani jedno není tak docela pravda. Cílem čtvrté průmyslove revoluce je podle Burešové propojení virtuálního světa, tedy propojení kyberneticko-fyzikálních systémů, umělé inteligence, strojového učení se světem reálným. 

„Když máte svět, informaci, realitu podanou virtuálně v nějakém paralelním systému, tak můžete mnohem lépe plánovat, měnit, dělat tu výrobu flexibilnější, lépe jí řídit, kontrolovat náklady nebo mnohem lépe rozhodovat o různých parametrech. Tak, jak je definován Průmysl 4.0 v jeho inovativní podobě, ten samozřejmě v České republice vidíme jen v plenkách. Není to jen o průmyslové výrobě, ale o dalších aspektech společnosti, o stavebnictví, digitální dopravě, digitálním státu,“ komentuje Burešová.

Inovace jsou celospolečenský zájem

Jev, kdy se trh vyvíjí paralelně s dobovými inovacemi, není zapotřebí nějak vysvětlovat – vynález telegrafu upozadil dopisy, telefon pak telegraf. Když ale proběhne takováto změna, zaměstnanci často nejsou spokojeni. I když práce zůstává stejná, chce se po nich něco jiného. Kdo má ale tuto odpovědnost řešit – zaměstnanec, zaměstnavatel nebo celá společnost?

„Zvyšovat digitální kompetence je otázka několika úrovní. Aby ze škol přicházeli kvalitní absolventi, aby firmy uměly zaměstnance dobře zaškolit a lépe s nimi komunikovat. Důležitá je samozřejmě spolupráce státu, akademie a samotných firem, aby byly schopné nabízet rekvalifikační školení. Samozřejmě je to odpovědnost i firem, které technologie dodávají,“ zakončuje Alena Burešová