5G, Cloud, Edge a HPC jako základ digitální průmyslové
infrastruktury

O Pejskovi, Kočičce a technologickém dortu v průmyslu

Pět pravidel, jak proměnit 5G, cloud, edge, HPC nebo AI v měřitelný přínos — nikoli v drahé technologické ostrůvky.

Autor: Jiří Bavor, ředitel pro oblast průmyslu české pobočky společnosti ATOS

Když se řekne 5G, cloud, edge computing nebo umělá inteligence, spousta firem má pocit, že jde primárně o výběr dodavatele a technické specifikace. To je ale ve skutečnosti jedna z posledních věcí, kterou byste měli řešit. Mnohem důležitější je porozumět tomu, jaký přínos očekáváte pro vaši firmu a zákazníky. Teprve pak má smysl řešit, co, jak a od koho budete pořizovat.

Od čidla k rozhodnutí: kde má která technologie své místo

Technologie samy o sobě hodnotu nevytvářejí. Rozhodující je vědět, jaký problém má firma vyřešit, a podle toho zvolit správnou kombinaci konektivity, výpočetní kapacity a datové infrastruktury.

Dobrým příkladem je projekt Atosu pro velkého evropského železničního dopravce. Kamerové a senzorové systémy na vlaku s využitím umělé inteligence a počítačového vidění průběžně rozpoznávají dopravní signalizaci, překážky v okolí trati i stav železniční infrastruktury — včetně stavu kolejí. Část obrazových a senzorových dat je nutné vyhodnotit přímo v místě provozu, aby systém dokázal včas upozornit strojvedoucího nebo řídicí systém na situaci, která může ovlivnit bezpečnost či plynulost jízdy. Právě zde přichází ke slovu edge computing: data zpracovává co nejblíže zdroji, nikoli až ve vzdáleném datovém centru.

Vyhodnocené informace se následně prostřednictvím mobilní a specializované železniční komunikační infrastruktury přenášejí do centrálních systémů. Tam neslouží jen k průběžnému přehledu o provozu konkrétního vlaku, ale také k dlouhodobé analýze stavu infrastruktury a plánování údržby. Cloud umožňuje data ukládat, sdílet a porovnávat napříč provozem; HPC pak dává smysl pro nejnáročnější simulace, modelování nebo práci s digitálními dvojčaty.

Stejná logika platí i ve výrobě. Atos využívá edge infrastrukturu při optické kontrole kvality, kdy kamery sledují výrobky a modely umělé inteligence rozpoznávají vady přímo na výrobní lince. 5G zde může bezdrátově propojit kamery, čidla, mobilní zařízení či autonomní logistiku. Do centrálního systému pak míří především výsledky kontroly a data pro další analýzu, nikoli nutně každý snímek nebo videozáznam.

Jak tedy přistoupit k zavádění nových technologií, abyste z nich neměli „bolení břicha“? Řiďte se zdravým rozumem a těmito pěti radami.

1. Poznejte sami sebe
 

Investice do technologií by měla vycházet z vaší vnitřní potřeby. Nikoliv z vnějšího tlaku. Mít rychlejší konektivitu, inteligentnější systémy a komplexnější sběr dat má smysl jen tehdy, pokud vám rychlost, inteligence a rozsah dat přinesou konkrétní provozní nebo obchodní užitek. Dřív, než začnete procházet parametry technologií, zeptejte se na tuto zásadní otázku: Co je na mém produktu/službě klíčové pro zákazníka a jak to tato nová technologie vylepší? Odpověď vám dá argument, kterým obhájíte zásadní investici, nebo vás ochrání před neuváženým nákupem.

2. Testování není hraní
 

Testovat nové technologie je v pořádku. Musí se ale jednat o řízený proces, kde je definovaný cíl a důvod, proč pilot děláte, rozpočet a časový rámec. Nesmí chybět metodika pro vyhodnocení. Ještě před zahájením pilotu si proto stanovte, podle čeho jeho úspěch poznáte: například snížení kazovosti, zkrácení odstávky, zrychlení kontroly, ušetření pracovních hodin nebo návratnost investice. Pokud neumíte stanovit kritérium úspěchu, neumíte zatím pilot ani správně zadat. Bez tohoto rámce se z pilotního nasazení stane hodně drahé hraní bez viditelného přínosu.

3. Nebuďte na všechno sami
 

Zeptat se na cestu může být jednodušší, než ji objevovat osobně. Kolem Národního centra Průmyslu 4.0 funguje komunita výrobních podniků, technologických partnerů a testovacích pracovišť. Firma zde může technologii ověřit v kontrolovaném prostředí, porovnat své předpoklady se zkušenostmi jiných podniků a teprve pak rozhodnout o provozním pilotu. Snadněji tak zjistíte, která řešení vedou k cíli a která jsou slepou cestou.

4. Myslete na integraci
 

Příklad s dortem ukazuje na jedno z velkých nebezpečí současné technologické pestrosti. Každý si vybere „ingredienci“ podle své chuti. Málokdo ale řeší, jak nová technologie zapadne do celkového technologického „receptu“, tedy do architektury firmy. V rámci jedné firmy tak fungují technologické ostrůvky, které mezi sebou nesdílejí data ani zkušenosti. Důležité proto je řešit integraci už na začátku: jak budou jednotlivé technologie komunikovat nejen navzájem, ale především s vašimi stávajícími podnikovými systémy.

Nejde jen o technické propojení jednotlivých nástrojů. Firma musí vědět, která data budou kde vznikat, kdo je bude využívat, s jakými systémy se propojí a kdo ponese odpovědnost za jejich kvalitu a bezpečnost.

5. Zapojte lidi
 

Řada přelomových technologií skončila dřív, než začala. Důvodem nebyly problémy s technikou, ale komunikací. Přesněji s komunikací směrem k zaměstnancům. Pokud zaměstnance postavíte před změnu bez předchozí přípravy, je velké riziko, že ji odmítnou. Do pilotu proto od začátku přizvěte budoucí uživatele – zkušené operátory, údržbáře, technology nebo mistry. Právě oni nejrychleji ukážou, zda technologie obstojí ve skutečném provozu, nikoli jej v prezentaci dodavatele. Férová a jasná komunikace, vhodná školení a včasné odstraňování obav jsou možná náročná investice. Ale ne tak drahá, jako mít v provozu technologii, s kterou nikdo nechce pracovat.

Na závěr bych chtěl připomenout jednu věc: Úspěch firmy nestojí na tom, kolik moderních technologií má nasazeno, ale jak je dokáže vytěžit. Když v nové technologii vidíte přínos, který dokážete pojmenovat, změřit a propojit s hodnotou pro zákazníka, jděte do ní. V opačném případě si ji nepořizujte. Je velké riziko, že místo investice, která vás má udržet na vlně pokroku, jenom vydáte prostředky za mrtvou váhu, která bude brzdit další rozvoj firmy.