ESG reporting
ESG jen jako nudná povinnost? Může být motorem skvělých změn. Experti radí, jak na to
Poradensko-technologická společnost Deloitte nedávno zveřejnila nový průzkum, ze kterého vyplývá, že 77 % firem ve střední Evropě zaznamenalo konkrétní preference zákazníků nebo tržní trendy, které naznačují rostoucí poptávku po udržitelných produktech, službách nebo dodavatelských řetězcích. Polovina firem navíc uvedla, že na tuto poptávku či preference aktivně reaguje. ESG a udržitelnost tak budou pro firmy bezesporu hlavními tématy příštích několika let. Jak k tématu přistoupit však pro firmy bývá větší oříšek. Velmi totiž záleží na přístupu podniku a zejména na vedení jednotlivých projektů. Jak tedy vytěžit z transformace co nejvíce?
Autoři: David Mejsnar a Kateřina Kleinová, Deloitte
„V praxi se často setkáváme s tím, že firmy vnímají udržitelnost a zejména reporting o ESG jako administrativní zátěž, kterou jim ukládá EU. Musíme si však uvědomit, že primárním smyslem zavedení regulace je zájem investorů o vyšší transparentnost firem k otázkám dlouhodobé udržitelnosti. Pokud firmy tato data nesbírají, nastává problém. Umožnit požadovanou transparentnost je zejména o datech a jejich řízení napříč společností, což pro celou řadu firem je velká výzva,“ říká Kateřina Kleinová, specialistka na oblast udržitelných dodavatelských řetězců ve společnosti Deloitte.
Až 83 % velkých firem vnímá udržitelnost jako konkurenční výhodu, menší podniky méně
Podle průzkumu je udržitelnost výzvou pro 57 % firem a přístup firem se často liší na základě jejich velikosti. Mezi středoevropskými společnostmi s tržbami nad 40 milionů eur hodnotí význam a důležitost udržitelného dodavatelského řetězce ve smyslu konkurenční výhody 83 % firem. Naopak u podniků s tržbami do 40 milionů eur je to už jen 54 %, dalších 20 procent to vnímá neutrálně a 26 % nevidí udržitelnost svých dodavatelských řetězců jako konkurenční výhodu.
„Zejména malé firmy mají poměrně slabou vyjednávací pozici vůči svým dodavatelům a tudíž se jim nedaří získávat informace o udržitelnosti svých dodavatelů, což jim ESG reporting neulehčuje. Podniky však tápou i v samotném přístupu k tématu, nejčastěji kvůli obavám z vysokých nákladů. Když se však téma uchopí správně, tak se většinou ukáže, že změna myšlení představuje obrovskou příležitost k získání konkurenční výhody i k dalšímu růstu. Firmy, které již opatření zavádějí a přistupují k nim nejen jako k nutnému zlu, ale vidí v něm potenciál pro posunutí podnikání, zefektivnění i nakopnutí inovací, začínají sklízet první ovoce,“ myslí si Kateřina Kleinová a dodává, že změny jsou sice často doprovázené zvýšenými náklady, ale dlouhodobě firmám pomohou a pozitivní stránky nakonec převáží. Důležitý je však podle ní holistický a komplexní přístup.
„Když se řekne udržitelnost, často se lidem vybaví určitá démonizace plastů, aut se spalovacími motory nebo naopak přeceňování recyklace. Například znečištěný papír nebo kompozit vyrobený z několika různých materiálů nejde na rozdíl od většiny plastů recyklovat vůbec a při výpočtu celého životního cyklu automobilů a jejich srovnání už pak kolikrát nemusí být tak velký rozdíl v tom, které z nich je vlastně ekologičtější. Prvním krokem je tak vždy důkladná analýza všech pro i proti a nastavení celkové strategie, nikoliv rychlá řešení, která pouze izolují část problému.“
Udržitelnost řeší 71 % středoevropských firem, dalších 20 procent to plánuje
Na otázku, zda má daná společnost funkci pro udržitelnost, odpovědělo 36 % podniků ano, nicméně dodalo, že agenda je roztříštěna napříč firmou. 23 procent uvedlo, že má pro udržitelnost specializovaný tým a v dalších 12 % společností za toto téma zodpovídá jedna osoba. 20 % podniků pak deklarovalo, že funkci nemají, ale plánují to a zbývajících 10 procent uvedlo, že funkci pro udržitelnost nemají a ani není součástí jejich plánů.
Podle Kateřiny Kleinové ale může být roztříštěnost, případně dedikace pouze jedné osoby, problematická, protože pak firma není schopna téma uchopit celistvě. Obrat začíná obvykle ve chvíli, kdy se změní přístup k tématu na úrovni celé firmy. Příkladem podle ní může být zavedení samostatné funkce pro řízení dat či pro udržitelnost jako takovou v představenstvu společnosti. Primárním cílem firmy je sice stále ušetřit náklady, ale se zavedením nové pozice mnohdy dochází k celistvému uchopení ESG, což může mít zajímavé dopady nejen na náklady, ale i výnosy. ESG se totiž podle Kleinové nutně nemusí týkat vždy core-byznysu nebo změn produktu, na problematiku lze totiž pohlížet i optikou podpůrných oblastí jako jsou prodejny, showroomy, sklady nebo kanceláře. „Nemusí jít vždy o výrobní část, nedávno jsme s jedním klientem řešili například i čidlo automatických vrat skladu a jejich rychlejší zavírání. Zní to jako banální detail, ale když se během zimních měsíců otevírají několikrát denně, může úspora pár sekund dlouhodobě znamenat ušetření desítek tisíc na vytápění,“ uvádí Kleinová příklad z praxe.
Ve čtvrtině firem spadá udržitelnost pod marketing
Dále se průzkum zaměřoval na zmapování toho, pod které týmy a oddělení udržitelnost ve firmách spadá. Nejčastěji (25 %) je to marketing. 16 % podniků má pro udržitelnost vlastní funkci nebo samostatný tým, dále je to výzkum a vývoj (14 %), tým logistiky a dodavatelských řetězců a také prodeje (oba 13 %). Na posledních příčkách šlo o finance, IT a řízení kvality.
„Jestliže má však být ESG reporting podle směrnice CSRD postaven na úroveň finančního reportingu, nemělo by jít pouze o marketingový či prodejní materiál. Je potřeba sesbírat data z celé firmy, dodavatelských řetězců, apod. To vyžaduje komplexní přístup a zřízení samostatného oddělení tak je a bude u většiny velkých firem téměř nevyhnutelnou nutností.“
Následující otázka průzkumu Deloitte se týkala také toho, jak firmy shromažďují údaje pro vykazování ESG. 44 % malých firem (do obratu 40 milionů eur) je shromažďuje „ručně“ v několika organizačních jednotkách, u velkých firem (nad 40 milionů eur obratu) je to pak 30 %. 25 procent těchto podniků má data jen částečně v digitální podobě. U malých firem je to pak 35 %. 21 procent malých a 13 procent velkých firem pak data pro vykazování ESG neshromažďuje vůbec. Pokud podle Davida Mejsnara firma data nijak neshromažďuje, může to pak být velkým problémem během audiu, při kterém auditoři nebudou mít možnost původ dat dohledat a ověřit jejich správnost, což podle něj může vést k tomu, že firmě bude hrozit pokuta, znevýhodněný nebo omezený přístup ke kapitálu či zhoršení reputace a hodnoty pro zákazníky.
„Celá problematika tzv. ESG představuje nejen nutnost, ale zejména velkou příležitost. Ta může spočívat například v transformaci podniků směrem ke snížení závislosti na materiálech prostřednictvím recyklace či oběhového hospodářství, diverzifikaci portfolia výrobků, zlepšení energetické náročnosti a další možnosti inovací či dlouhodobých úspor. Když pomineme pozitivní dopady na planetu, přírodu a společnost, tak tlak na udržitelnost nemalou měrou přispěje rovněž k budování odolnějších dodavatelských řetězců a lepšího podnikání vůbec,” je přesvědčen expert na udržitelnost a spoluautor studie, David Mejsnar.
70 % firem svým datům sice věří, jejich kvalitu však nesleduje
Výzkum neopomenul ani zjišťování, jakou důvěru mají firmy ve vykazovaná data. 42 % společností má sice poměrně vysokou důvěru ve spolehlivost svých dat, přestože jejich tok od zdroje k výkazu nedokumentují a jejich kvalitu nijak nesledují. U velkých firem pak tento případ potvrzuje 15 % z nich. Dalších 27 procent malých i velkých podniků má rovněž vysokou důvěru ve spolehlivost svých čísel, datové toky od zdroje k výkazu však dokumentují pouze částečně a jejich kvalitu kontrolují jen příležitostně. 20 % malých firem a 18 % velkých společností pak uvedlo, že údaje pro ESG neshromažďují vůbec.
„Tato zjištění nám jen potvrzují to, co často vidíme v praxi: řada firem sice zakládá svá rozhodnutí na datech, ta ale nejsou vždy stoprocentně důvěryhodná. Kvalitní sběr dat a jejich důkladná analýza se tak pro mnoho podniků stávají Achillovou patou. Transformace firem v této oblasti je však nevyhnutelná a jsem přesvědčen, že strategické vedení a aktivní příprava na tyto změny firmám přinesou - a mnohým již přinášejí - více výhod, než vyčkávání, kličkování či dokonce odpor. Oblast udržitelnosti a ESG je téma, které jde napříč jednotlivými podniky, obory, byznysem i ekonomikou,” dodává na závěr lídr Deloitte pro oblast ESG David Mejsnar.
Celý průzkum Deloitte Sustainable Supply Chain je ke stažení zde.
